Vydal jsem se před Vánoci metrem PŘITÁHNOUT si k sobě nějakou sličnou samičku. Jaký lepší Vánoční dárek si může NEZADANÝ Švihák NADĚLIT, než jízdu v přeplněném předvánočním MHD, s vidinou Vánoc příjemně strávených pod peřinou s opačným POHLAVÍM? ŽÁDNÝ!
Jsem V METRU. No, a jak se tak člověk rozhlíží, je samic na nástupišti více než dost.
Přijel vlak, a zahlédl jsem koutkem oka JI. Odpovídala přesně mému sex-samičímu-symbolu. Nasedl jsem do vedlejšího vagonu, posadil se, a hle – ona sedí proti mně. Sice v jiném vagonu, ale máme dostatečný prostor, abychom na sebe mohli VRHAT odvážné pohledy. A dokonce ÚSMĚVY! JAK DÁL?
Protože nekáži teoretické povídánky, leč zde sděluji pouze poznatky vyšlé z praxe, po dvou stanicích mi bylo jasné, že ONA mě MILUJE, a že je více než žádoucí, abych opustil své teplé místečko, a šel se s ní dát do řeči.
Předstíral jsem, že bez většího zájmu o ni vystupuji ze dveří metra, abych vyvolal DOJEM, že se už nikdy neuvidíme. Pak jsem se ovšem vmísil do davu nastupujících turistů, skrze ně si neomaleně proklestil cestu až k NÍ; abych shledal, že se dokonce naproti NÍ uvolnilo místo k sezení. Stát nad ní by bylo povýšenecké, a tak mocný VŠEMOHOUCÍ zařídil mi místečko ve správné výši k ní. Nebo spíše ve správné „níži“ k ní.
Posadil jsem se, a s NESMĚLÝM výrazem ve tváři jsem se otázal, zda se mi to zdá, ale nebo „zda se na sebe opravdu usmíváme“. Samice nebyla ani trochu zaskočena, a hrdě odpověděla, že „se mi to nezdá“, že „se na sebe skutečně usmíváme“ NO, pánové samci, to je parádní reakce, že?! Protože jsem pochopil, že nehovořím k žádné amatérce v oboru seznamování, optal jsem se, zda se takto pěkně usmívá často a na všechny muže. Opáčila, že se usmívá ČASTO, ale určitě NE NA VŠECHNY muže. WOW, tahle konverzace nabírá otáček!
Na to já odvětil, že „se nemusí bát, že já se také nesměju na kde jakou samici, a že nejsem ÚCHYL, kdyby jí to snad napadlo“ a než jsem stačil dodat cokoli dalšího (moudrého) tak mi skočila do řeči a sdělila mi, že se neobává, že jsem snad úchyl; že se jí zdám jako příjemný SYMPAŤÁK. Hmmm, to je umění vést seznamovací konverzaci! 🙂
Technický POSTŘEH jak zaujmout – v ruce jsem držel Učebnici Španělštiny pro samouky; čehož si samice samozřejmě všimla, a tato učebnice se stala příjemným tématem k hovoru. V dnešní době, kdy každý čumí do mobilu; o kterém se nedá říct cokoli zajímavého, pokud nejste technický šílenec; je učebnice čehokoli (asi snad kromě gynekologie a patologie) příjemným zpestřením jakékoli „nahodilé“ konverzace (my víme, že naše konverzace není nikdy nahodilá. Tedy doporučuji, přátelé samci, abyste si nějakou takovou kapesní knížku čí učebnici pořídili, protože pak se Vám může snadno stát, že …
… samice spatřila učebnici Španělštiny a prohlásila, že rozhodně miluje tento krásný jazyk, a že se ho vždy chtěla naučit. No, to je ale přihrávka NA SMEČ, přeci! Tak jsem jí, naprosto nevinně, nabídl, že s ní několik lekcí rád projdu. No, můžete namítnout, že taková odpověď by napadla i samce „vola“; a máte pravdu; nicméně jde o to zařídit okolnosti tak, aby dopadly přesně podle tohoto až nečekaně jednoduchého scénáře. A takové zařízení situace je sice velice snadné, nicméně potřebuje trénink. A PROTO…
… se seberte, a vrhněte se do víru vášně Městské Hromadné Dopravy!
PS – Nyní už není zima. Je jaro. Takže máte, přátelé, velkou šanci, že neoslovíte „zajíce v pytli“, ale pěkně odhalenou „zaječici“. To je výzva, kterou musíte přijmout! Přeji Vám mnoho ÚSPĚCHŮ!