Vejdu Vám takhle z ničeho nic na jedno pivo… Kamarádka mi hned říká – ty kalhoty Ti vůbec nesluší, dnes s tímhle DO TRAMVAJE vůbec nechoď! Žádné se nebudeš líbit!
Plynou z toho 2 zjištění.
1) potvrdila se má obava, že ty kalhoty mi opravdu moc nesluší. Zjištění 2) je pozitivní. Jsem známý svým balením samic v tramvaji! Je patrné, že jsem se rozhodl psát na téma, ve kterém vynikám!
S kamarádkou jsem pohovořil o teorii, že místo toho, aby si nějaká samice řekla, že mám „šílené kalhoty“, řekne si – „ten chlapec má sice šílené kalhoty, ale čisté, vyžehlené, jen ten styl mu moc nesedí. Obléknu si ho jako jsem kdysi oblékala Kena od Bárbí, a bude to můj Samec. Jen můj samec.“ V tomhle přesvědčení jí klidně nechám, jen když se ona nechá přesvědčit k tomu, co se zase líbí mě. Já Barbínu spíš svlíkal, když jsem byl malej. Jestliže i Vy, tak ČTĚTE dále.
Takže kde jsme to skončili, než jsem se vypravil do nákupáku pro psí granule, a jako odměnu si nadělil to pivo? To nebylo to téma. Jo, my jdeme balit vysněnou techno-samičku sedící v tramvaji. Pokud by stála, bylo by to lepší. Protože to, že sedí, je pro ni trochu ponižující, když Vy nad ní stojíte. No neměla si sedat. Doufám, že nikdo z Vás nebalí 20 leté samice, pokud Vás při přiblížení se k nim automaticky pouští sednout. To by bylo asi trochu PROTI ZÁKONU. Možná. Možná že ne?
Každopádně se přibližujete ke své vysněné královně. Ona se tváří NEPŘÍSTUPNĚ (je to kamufláž, chce „to“ stejně jako Vy, ale čeká, s čím na ní vyrukujete) Nenechte se odradit. Teď jde do tuhého. Myslím situačně, ne snad ve Vašem poklopci, to by ji mohlo vyděsit. A to nechceme. Optáme se nejsměleji jak dovedeme, třesoucím se hlasem a s třaslavýma rukama, s červenáním se ve tváři (asi to ze začátku ani nebudete muset hrát, ale po vypilování techniky balení to budete muset nějak zahrát, protože se to oslovování pro Vás stane RUTINOU) „Slečno, můžu chvilku“? Pokud na Vás bude nějak hnusná a vyfakuje Vás, tak se na ni zpříma podívejte, a řekněte „nerozčilujte se, prosím, já se chtěl jen na něco optat, ale nevadí, neoptám se“ Usmějte se, otočte se, a odejděte. A nechte jí do smrti smrťoucí PŘEMÝŠLET, co jí to ten krásnej samec tehdá vlastně chtěl? Ať se trápí!
No řekněme, že máte větší kliku, a samice řekne, že „chvilku má“. Tak to je ÚSPĚCH. A z úspěchů se musíme zaradovat. Radost vyjádříme ne skákáním a tleskáním řičením radostí, ale milým, nenuceným úsměvem (ten si musíte natrénovat předem, nejlépe před zrcadlem. Já to trénuju vždy ve výtahu, tam je velké zrcadlo. Už umím i pár grimasů od Mr. Beana; ale o tom si napíšeme jindy) Dlouze se na samici podíváme, HLUBOKÝM pohledem ji jako by hypnotizujeme, a pak „to“ řekneme. „To“ je soubor pečlivě poskládaných, lety ověřených vět, které, když se to nezkurví, na 55% fungují. 5 z 10 samic opícháte, těch pět procent beru 1 VYHONĚNÍ J Zbytek nemá zájem. Nevadí. Je lepší vystoupit z tramvaje a počkat na novou, a tam začít story od počátku. Takže co je to „to“?