Takže opakuji „Nicméně se chci optat, jestli pijete kafe nebo čaj“ A MLČÍM. Pokud odpoví „nepiju“ tak je třeba vyhodnotit, jakým tónem to řekla“ Pokud ošklivým tónem, tak se na ní dlouze zadíváme, vyšleme vyčítavý a lehce pohrdavý pohled, otočíme se, a mlčky odejdeme. Je škoda s ní ztrácet čas. Proč musí v té otázce zaznít i „čaj“?
Ačkoli já vypiju 10 kafí za den, jsou na ZEMI i lidé, kteří kafe prostě nepijí. Ale ČAJ pije každej, a my musíme dát možnost volby, nezavřít si dvířka, tak proto „Kafe nebo Čaj“.
„Piju čaj“ Wow, samice-mimozemšťanka. Většinou řeknou kafe. Ale nevadí, co ve skutečnosti pije je nám UKRADENÝ, hlavně že komunikuje!
A teď ty proaktivní z Vás napadá, že se optáte „A nešla byste se mnou slečno na čaj?“ Jestli Vás tohle napadlo, pak se nedivím, že čtete tyhle řádky. Nezlobte se, ale to je nejtrapnější, nejblbější a nejzprofanovanější věta, kterou SAMEC s trochou mozku nemůže nikdy vypustit z pusy. Je to doslova zoufalý!
Už to, že začnu slovem „nešla“ hraničí s rizikem, že řekne „nešla“ Co pak budete dělat, když řekne „nešla“? Hm?
Navíc tohle jí řiká každej Lojza z Grešlovýho Mýta! To je do nebe volající amaterismus!
Nebojte, máme způsob, jak ji elegantně oslovit: „Já taky rád piju čaj (a to nás spojuje a to se vyplatí). BRÁNÍ NĚCO tomu, abychom spolu šli na čaj?“ A MUSÍME MLČET, JAKO HROB. I KDYBY TO TICHO VYPADALO JAKO TISÍC LET, MUSÍME MLČET.
Ona něco odpoví. Budeme negáči a začneme tím, že odpoví, že „má přítele“. Si na něj najednou vzpomněla. Už ho zmiňovala, ale on jí přeci neřekl, že má krásné oči. Už dlouho jí to neřekl, to si buďte jistí… Ale vyleze z ní „ale já mám přítele“
„Jo jo, já si to pamatuju, už jste mi to říkala. UPGRADE krásných očí = Divil bych se, kdyby tak příjemná a sympatická dívka (už si s ní povídáte tak to můžete posoudit, to není lež) byla nezadaná. Ale já se ptám, jestli něco brání tomu, abychom spolu šli na čaj“ Její (logická, proto předvídatelná odpověď, na kterou se tedy dá připravit protitah) je „no brání tomu můj přítel“
„Aha, a proč?“ „No ono by se mu to nelíbilo“ „Aha, takže on Vám nelichotí, že máte krásné oči, a ještě Vám zakazuje čaj s kamarády? To já bych měl jiný přístup… (voda na Váš mlýn) Tak mu to nebudeme říkat (my = už z nás děláme pár. Nádhera J) Maličká PAUZA. Ona je možná zmatená, tak jí nebudeme máchat v té špíně, a pokračujeme … „To Vám zakazuje chodit i s jinýma kamarádama na čaj?“
„Ne nezakazuje, ale my se neznáme“ „No to sice ne, ale ode dneška za 10 let budeme kamarádi, když půjdeme třeba zítra na čaj. Tak jaký je v tom rozdíl? Jednou se začít musí, tak začneme zítra“ Je třeba cílit na datum, protože to odvede její pozornost od toho, že její přítel je žárlivej vůl, kterej jí nechválí krásné oči, a nechce jí nechat jít na čaj s (novým) kamarádem, k tomu, že zítra vlastně nemá cvičení pilátes, protože cvičitelka je nemocná, a tak by mohla jít „na pilátes“ ale při tom být „s Váma na čaji“. Po čaji přeci nevyvádí, a po čaji se s Váma (Bohužel) nevyspí, její starej se nic nedoví, a jsme přesně tam, kde jsme chtěli být. Paráda! Jde to podle PLÁNU!
Odcházím z hospody, protože zítra brzy vstávám. Kamarádce říkám, že ty „strašný kalhoty“ alespoň barevně ladí k mému svetru. Kamarádka se nadechuje, chce mi něco říct, pak polkne, usměje se, a podá mi účtenku. Chtěla něco říct i k tomu svetru? J Jo a měl jsem přesně 1 pivo! J Jestli mi to věříte, pak je to v pořádku. Jestli ne, je to slovo proti slovu 🙂